HISTORIE 4. ODDÍLU VLKŮ KOLÍN
Zde se dočtete něco málo o historii 4. skautského oddílu Vlci Kolín. A to jak o historii skutečně historické tak o všem co se událo od posledního obnovení v roce 2013.
Veškeré informace jsou čerpány především z knihy „Historie 4. oddílu Junáka Kolín, 1922-1971, VLCI“, kterou sepsal br. Jiří Kopecký – Kope. Dále v textu najdete také několik notoricky známých informací o Kolínském skautingu a skautingu vůbec.
100 let skautingu na kolínsku pěkně a přehledně zpracovat Pavel Petránek
Chceme-li psát o historii 4. oddílu Vlků, nesmíme samozřejmě zapomenout na naše zakladatele, k jejichž odkazu se i dnes neustále hlásíme a jimž neustále vzdáváme čest:
br. sir Robert Baden Powell, lord z Gilwellu (přezdívkou Ste či Impeessa-vlk jenž nikdy nespí) – autor základní knihy Scouting for boys, zakladatel a otec světového skautingu (rok 1908)
br. Ernest Thompson Seton (přezdívkou Černý vlk) – další z duchovních otců a zakladatelů světového skautingu, zakladatel organizace Woodcraft indians (roku 1902)
br. Antoním Benjamin Svojsík (zvaný též br. náčelník zakladatel) – zakladatel českého skautingu (roku 1912), autor knihy Základy Junáctví
… a samozřejmě také na všechny ostatní, kteří prošlapávali skautskou stezku před námi!!!
ROK 1919 – 1922
První skautský oddíl v Kolíně („Děti lípy“) byl založen roku 1919 při kolínském gymnáziu br. Aloisem Plešingerem (přezdívkou Vlasta). Br. Vlasta sice po prvním roce odchází, ale 1. oddíl je dál vedený jeho rádci. Z původního 1. oddílu se následně postupně začínají osamostatňovat některé jeho družiny a vzniká tak v roce 1920 2. oddíl a v roce 1921 3. oddíl, při kterém je navíc také založena 1. kolínská (a pozor…také úplně první česká!!!) družina vlčat.
V tomto roce přichází do oddílu také br. Cyvín – přezdívkou Akela. V roce 1922 táboří br. Akela společně se 3. oddílem u Plané nad Lužnicí. Po patrně velmi úspěšném táboře se do oddílu hlásí mnoho nováčků a tak br. Akela spolu s několika dalšími členy 3. oddílu zakládají 4. skautský oddíl – VLCI.
1. schůzky oddílu Vlků se konaly již v září 1922 avšak jako datum oficiálního založení oddílu se uvádí 28.10.1922. V tuto dobu měl oddíl 12 členů, jeho vůdcem se stal br. Akela a jeho zástupcem br. Jiránek (přezdívkou Jirda).
Začátky oddílu nebyly nikterak růžové, jelikož Vlci neměli vlastní klubovnu. Schůzky se konaly venku a v případě velmi špatného počasí se oddíl scházel u br. Akely (popř. u jiných z členů) doma.
ROK 1923 – 1930
V roce 1923 již měl oddíl tři družiny (Bažanty, Tygry a Vlky) a také podnikl svůj první tábor, který se konal od 2. do 30.7. u Velkého Pařezitého rybníka u Telče na Moravě pod vedení br. Akely.
Na tábor se vydal oddíl Vlků společně v jednom nákladním vagonu s 2. kolínským oddílem, který měl údajně tábořit někde poblíž. Když však dorazili Vlci na místo, zjistili, že tábořiště, které br. Akela předem dobře připravil (např. zásobou dřeva, dohodnutým zásobováním potravinami atd.) bylo zabráno předvojnou skupinou 2. oddílu. Br. Akela chtěl postavit tábor hned vedle, ale byl vykázán hajným na zcela jiný pozemek, který byl asi kilometr od rybníka. Poplatek za tento první tábor se platil v rozmezí 60 až 120 korun (podle toho, kolik si mohl kdo dovolit zaplati :-)).
2. tábor oddílu vlků se konal v roce 1924 od 2.7. do 30.7. u Podštějna nad Orlicí. Opět pod vedením br. Akely. V tuto dobu měl oddíl 16 skautů. Oddíl stále ještě neměl vlastní klubovnu. Tu se nakonec podařilo najít krátce po 2. táboře a 27.10.1924 zde bylo již slavnostně oslaveno 2. výročí založení oddílu Vlků.
3. tábor proběhl v roce 1925 patrně ještě pod vedením br. Akely.
4. tábor v roce 1926 již vedl br. Sýkora (přezdívkou Merry). Dle zápisů se však ví, že na táboře byl přítomen i br. Akela. Stejná situace následovala u pátého a šestého tábora.
Na 7. táboře vystřídal ve vedení br. Merryho br. Krejčík (přezdívkou Sioux). V roce 1929 byla v oddílu Vlků založena nová družina roverů.
Po osmém táboře v roce 1930 byl dalším vůdcem oddílu zvolen br. Sýkora (přezdívkou Ally).
ROK 1931 – 1946
Od roku 1931 máme jen útržkovité zprávy o dění v oddíle. Důležitý popsaný zlom nastal v roce 1938, kdy došlo k neshodám mezi několika členy uvnitř oddílu a došlo tak k odloučení několika skautů, kteří založili 7. skautský oddíl Havrani. Částečně toto rozdělení nastalo i pro neudržitelně velký počet členů ve 4. oddíle.
Na podzim roku 1938 odchází dosavadní vůdce oddílu br. Liška a na jeho místo nastupuje br. Hauser. Jeho zástupcem se stává br. Zdeněk Strnad (přezdívkou Miki). Od jara 1939 probíhají schůzky na Zálabí na Kalcovce.
V roce 1940 přebírá vedení oddílu br. Neudörfel. Tábor v roce 1940 je po čtrnácti dnech zastaven četníky a skauti dostávají příkaz vše do 24 hodin zlikvidovat a veškerý majetek předat Hitlerově mládeži. Před odjezdem z tábora si všichni účastníci museli nechat vybrousit z opasků skautské označení, jelikož se vůdce právem obával problémů při návratu domů.
V roce 1945 jsme se po pětiletém zákazu činnosti dočkali osvobození a také obnovení 4. oddílu Vlci. Na první schůzku po pěti letech se dostavili skoro všichni členové z roku 1940. Vedení oddílu převzal v roce 1945 br. Rudolf Koštejn (přezdívkou Andy) a jeho zástupcem se stal br. Jiří Kopecký (přezdívkou Kope – autor knihy, ze které je čerpána většina popsaných událostí).
Ještě v tomto roce vyjel oddíl opět na tábor. Potýkal se však s velkými problémy, jelikož neměl dostatek vybavení, hlavně stanů (zabaveno němci). Oddíl po válce také zaznamenal nečekaný příval nováčků a čítal v této době více jak 70 členů. Díky tomuto počtu bylo dále rozhodnuto o rozdělení oddílu na 4. a nový 16. oddíl, který převzal jako vůdce br. Karel Bukač (Buky). Později se toto ukázalo jako chyba, neboť většina nováčků rychle odpadla. 4. oddíl díky silnému jádru vydržel avšak 16. oddíl se po necelém roce rozpadl.
V roce 1946 přebírá vedení oddílu br. Kope. V tomto roce se také jelo na tábor poprvé nákladním autem :-). Po táboře získal oddíl jako ocenění za dobrou skautskou činnost a brigády správcovství nad oldskautskou chatou ve Veletově (momentálně naše středisková základna). Poplatek za užívání chaty byl stanoven na 1Kč za osobu a noc :-).
ROK 1947 – 1968
Rok 1947 je popisovám jako jedním z nejúspěšnějších let oddílu.
Nejdůležitější celoroční činností byla stavba vlastní plachetnice u Kopeckých na zahradě z nakoupených prken. Hotová loď disponovala plachtou o velikosti 10m2 a později také malým motorem. Slavnostní spuštění lodě proběhlo 17.5.1947 u kolínské elektrárny. Jen za první rok se lodí najezdilo více než 500km.
Před koncem roku také získal oddíl pianino, které bylo zabaveno po válce němcům a hrálo se na něj společně s kytarou při schůzkách. Výborné skautské tempo si oddíl zachoval i v následujících letech.
V roce 1950 se jelo na tábor na Šumavu. Poslední den tábora zanechali dva z jeho účastníků dopis na rozloučenou a utekli za hranice. Následkem tohoto byl br. Kope několikrát vyšetřován, podroben domovní prohlídce a nakonec i poslán na 39 měsíců do vojenského pracovního tábora. Po tomto táboře se ještě krátkou dobu konaly schůzky, ale následně byl oddíl, stejně jako ostatní Junácké české oddíly, úplně rozpuštěn.
K znovuobnovení došlo na krátko v roce 1968, kdy došlo k částečnému uvolnění politické situace v ČR a chvilkovému opětovnému povolení skautingu. 4. oddíl obnovil opět br. Kope. I přes obrovské problémy s vybavením odjel oddíl ještě v roce 1968 na další tábor. 27.10.1968 proběhla v Kolíně oslava při příležitosti 46. výročí založení 4. oddílu.
ROK 1968 – 1971
Po vpádu sovětských vojsk do České Republiky v roce 1968 bylo všem jasné, že další chod skautských organizací nebude snadný, i když vláda slibovala, že vše zůstane zachováno, pouze pod hlavičkou SSM.
Vlci měli zapůjčenou klubovnu v kolínském Kablu od jeho ředitele pana Mňuka. Hned na začátku roku 1969 došlo díky tomu k velkému vyšetřování a následně i odvolání pana Mňuka z této funkce. Zapůjčení klubovny skautům bylo ihned poté vypověděno. Od národního výboru dostal oddíl zcela zchátraný objekt na konci města, který oddíl celý opravil a zvelebil pro konání schůzek. Naneštěstí koncem roku 1969 se začalo se stavbou kolínského mostu a tato klubovna byla stržena buldozerem. Náhradou dostal oddíl prostory v domku na Císařovsi (dnešní Billa – dříve Delvita).
Tábory probíhaly v letech 1969 i 1970. Poslední tábor oddílu Vlků proběhl v roce 1971 pod vedením br. Kopeho u hájenky Hrby na Zbýšově. Tábor se již musel konat pod hlavičkou SSM, avšak probíhal tradičně v krojích a s tradičním skautským programem.
Na táboře se také skládali skautské sliby. Po návratu z tábora byla nařízena mnohá opatření od OV KSČ a na oddíl měl být uvalen veliký dohled. Br. Kopecký na krátký čas onemocněl a po návratu po nemoci došlo k úplnému rozpuštění oddílu.
„Tak byla ukončena mimořádně dlouhá a úspěšná činnost 4. oddílu Junáka VLCI – Kolín – Hau Vlci zdar! Hau Vlci zdar! Hurá, hurá, hurá!!!“
…těmito slovy končí kniha pojednávající o historii 4. oddílu sepsaná br. Kopem.
My všichni, kteří se účastníme obnovení tohoto oddílu slibujeme, že se budeme snažit nezklamat jméno, které si tento oddíl za dlouhá léta vydobil, a že uděláme vše proto, aby tento oddíl ještě dlouhá léta vychovával kluky podle myšlenek skautingu a dával jim prožít to, co možná prožívali Vlci v létech 1968, 1950 nebo 1922!
Zapsal Koláček, 7.12.2013
Použitá literatura: Historie 4. oddílu Junáka Kolín, 1922-1971, VLCI – Jiří Kopecký (br. Kope)
..zde si již tradičně (stejně jako u Lumíků) můžete počíst o tom nejdůležitějším, co se v oddíle stalo od jeho posledního obnovení…
VELKÝ NÁVRAT
Obnovení legendárního kolínského oddílu Vlků bylo naším tajným snem již od založení smečky Lumíků v roce 2012. Byl to však vždy pouze sen, který se vznášel někde na obláčku. To se z ničeho nic změnilo během druhého lumičího tábora v létě roku 2013, kdy náš činovnický sbor zaznamenal velikou posilu.
Nově měl řady činovníků posílit br. O2 a br. Jenda. To nás přivedlo k odvážné myšlence, jak by to bylo hezké mít dva oddíly, které by na sebe skutečně úzce navazovali tradicí, zvyklostmi i programem. Nu… a tak se zrodili „noví“ Vlci :-). Oddíl, který stojí na skoro už stoleté tradici (byl založen roku 1922) a na pevných základech tradičního českého skautingu, kterému se chceme plnou silou věnovat.
Znovuobnovení oddílu se přesně datuje na 1.9.2013. Zakládajícími členy se stala část činovnického sboru Lumíků, vlčata, která u Lumíků již odrostla do skautského věku a několik nováčků, které jsme posháněli po různých náborech.
Vůdcem se stal br. Koláček (tedy já, co tenhle zápis píšu :-)) a jeho zástupcem br. Panchy. Oficiálně byl oddíl obnoven také tradičním slavnostním skautským ohněm, na kterém jsme zároveň zvolili jména našich současných družin (družina hnědých a družina šedých vlků) a jejich rádce (br. Sysla jako rádce družiny hnědých vlků a br. TT jako rádce družiny šedých vlků). Nyní se snažíme rozjet program, doplnit nováčkovské a vůbec najet do toho správného skautského rytmu.
Nyní je před námi naše první Vánoční schůzka a o něco dál taé první tábor. Doufejme, že nám bude z hůry neustále přáno a že 4. skautský oddíl Vlci dokáže (ještě dlouho!!) dávat všem jeho členům to co má – skautské znalosti, vychování, zážitky a hlavně skutečná přátelství, na která se nezapomíná celý život!
zapsal Koláček, 7.12.2013
HISTORIE 8. SMEČKY LUMÍKŮ
O historii 8. smečky vlčat Lumíci Kolín zatím nemůžeme napsat mnoho. Koneckonců je to zcela nový oddíl.Prozatím alespoň pár slov o tom, co vytvoření této smečky předcházelo. Třeba to bude zajímavé počtení, až budoucí činovníci Lumíků budou za 10, 20 nebo i více let hledat svoje kořeny…
Začínáme…
U zrodu Lumíků stáli především tři osoby. Byl to br. Jan Hora – Džon, Honza Kolek – Koláček a Kristýna Hofmanová.
Celá myšlenka vznikla, když byli Džon s Koláčkem obhlížet základnu Tyrolák, kde se měl následně konat jarní běh rádcovského kurzu Kompas 2011.
Padaly různé nápady a názory na naše středisko, až se z toho vyloupl jeden nečekaný. Když si tak Koláček vzpomínal na své vedoucování u vlčat, nevinně navrhl, že bychom mohli založit ještě jednu smečku vlčat – Lumíky. To se Džonovi jako vůdci střediska zalíbilo zalíbilo a řekl, že proč ne, založíme je…další zajímavý projekt, který pohne střediskem o kus dále.
Z Koláčovi strany to nebylo napřed bráno příliš vážně. Jenže jak o tom den za dnem přemýšlel…ale kdo další by měl chuť na nové smečce pracovat? Oslovil tedy br. Panchyho, který jakožto pracující přislíbil ihned „svátečně“ svoji pomoc. Dalším člověkem byla Kristýna, se kterou jsme celou myšlenku dlouho a poctivě přetřásali ze všech stran, až jsme se nakonec rozhodli opravdu se do toho pustit. Jen když jsme nesli tuto radostnou zprávu zpět našemu vůdci střediska, trochu nás zaskočilo, že se nám dostala jen strohá odpověď:“No vždyť já už s těmi Lumíky napevno počítám !!!“ 🙂
Co jsme chtěli, to jsme měli. Hurá do práce! Museli jsme připravit celkový plán, jak by měl oddíl (smečka) vypadat, kam bude směřovat, jakou tváří skautingu budeme chtít děti vést atd. Navíc zde byla také myšlenka, zda nebudou Lumíci vodními vlčaty. Nakonec jsme se ale rozhodli, že toho času jedinné „suchozemské“ skautské středisko v Kolíně by mělo přece jen ctít svoji tradici. I tak jsme se ale lodiček nevzdali a zařadili je výhledově do programu.
Následovala úžasná práce – navrhnout logo smečky (Lumíka), připravit grafiku na nábory a také pomalu začít pracovat na internetových stránkách. Se vším tím jsme se potýkali během srpna 2011, aby už týden před začátkem nového školního roku visel u br. Džona v krámě náš první náborový leták.
A nyní to nejhorší, ale nejdůležitější – NÁBOR.
Náš nábor tentokrát šel, řekl bych, mimořádně dobře. Ale i tak to byla, jako s každým náborem, práce ošemetná. Užili jsme si celkem tři nábory na základních školách a také trojí zkoušku našich nervů, když jsme potom čekali kolik dětí na schůzku skutečně přijde. Na první schůzku přišlo jen 6 kluků, z nichž dva nemohli pokračovat kvůli jejich věku, ale již na druhé schlůzce jsme byli na deseti, na třetí na jedenácti a na čtvrté již v plném počtu – 12 vlčat – 2 šestky – šedá a hnědá. Přesně podle našeho vysněného plánu. Zanedlouho se k nám přidala ještě jedna posila a to posila nejcennější – činovnická! Do našeho činovnického sboru přibyl br. Robin Gulyas – Robin. Skaut z Červených Peček.
Nyní pokračujeme s našimi 12 vlčaty po jejich skautské stezce dál a již brzy nás čeká první smečkový sněm…
Zapsal Koláček 5.11.2011
O SVAZU
Březen 2015
je pro náš oddíl důležité datum, rozloučili jsme se s Junákem a přestoupili do Svazu skautů a skautek ČR. Mnohé jsme ztratili, mnozí nás zatratili, ale nálada a vztahy v 1. středisku jiné rychlé a rozumné řešení nemělo. Asi to tak mělo být a ve Svazu skautů a skautek se nám dostalo maximální podpory od celého tohoto společenství báječných lidí.
Rozchod s Junákem byl bolestivý, ale získali jsme mnohonásobně víc, než jsme ztratili! “ Jsme chudí, ale svobodní!“. Nežijeme z dotací a celá aktivita oddílu je postavená pouze na „dobrých lidech“, kteří nás podporují a povzbuzují v činnosti. Několik let jsme si s nadšením skautů, rodičů a přátel opravovali zdevastovaný domek kolínského Orla ve kterém se nyní schází 42 členů oddílu. Už se do klubovny ani nevejdeme….. Ne všichni v oddíle vydrželi, ale přišli jiní a oddíl žije nádherným skautingem v jeho tradičních hodnotách.
Jsem rád, že se zachovala vzpomínka na několika fotkách z velké změny.
Svaz skautů a skautek České republiky je nezávislým a nepolitickým občanským sdružením, které sdružuje své členy a členky bez rozdílu národnosti, rasy a náboženského vyznání v souladu s cíli, základními principy a metodami skautské výchovy, stanovenými zakladatelem světového skautského hnutí Robertem Baden Powellem a jeho českým následovatelem Antonínem Benjamínem Svojsíkem.
NÁVAZNOST NA SVAZ JUNÁKŮ A SKAUTŮ R.ČSL.
Navazujeme na činnost a tradici Svazu Junáků Skautů R.čsl., který byl založen po vzniku Československé republiky 7. 6. 1919 a musel 11. 12. 1938 v důsledku vnitropolitických změn po mnichovských událostech ukončit činnost. Po obnově samostatnosti ČSR v květnu 1945 nemohl být tento obnoven díky snahám připustit jen činnost tzv. „jednotného Svazu české mládeže (SČM)”.
Výkon funkcí
Výkon všech funkcí ve SVAZU je dobrovolný a bez nároku na jakoukoliv finanční či hmotnou odměnu.
Vztahy k jiným občanským sdružením a organizacím
SVAZ má kladný vztah ke všem demokratickým organizacím s obdobným posláním, jejichž stanovy nejsou v rozporu se stanovami SVAZU, zvláště k jiným skautským organizacím. SVAZ se nemůže stát členem žádného jiného občanského sdružení nebo seskupení s výjimkou členství v mezinárodních skautských organizacích.
Poslání SVAZU
Posláním SVAZU je přispívat k všestrannému rozvoji dětí a mladých lidí po stránce mravní, duševní, společenské i fyzické, aby z nich vyrostli zdraví a zodpovědní občané své vlasti a evropského společenství.
Závaznost slibu a zákona
Všichni členové a členky SVAZU se dobrovolně zavazují dodržovat zákon a slib a zdržet se všeho, co by bylo s nimi v rozporu. Dospělí, kteří vedou oddíly (nebo při vedení spolupracují či jinak vedoucímu pomáhají) se ve svém činovnickém slibu zavazují vést mládež v duchu skautského zákona a slibu.
Skautský zákon
Skaut je pravdomluvný
Skaut je věrný a oddaný
Skaut je prospěšný a pomáhá jiným
Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta
Skaut je zdvořilý
Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských
Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců
Skaut je veselé mysli
Skaut je spořivý
Skaut je čistý v myšlení, slovech i skutcích
(Skautky používají tento zákon gramaticky upravený v ženském rodu)
Družinový systém
Zakladatel světového skautského hnutí Robert Baden Powell zavedl systém výchovy a sebevýchovy v malých přirozených kolektivech, kde zkušenější a zdatnější jedinci vedou ostatní, kteří postupně přijímají jejich zkušenosti a znalosti. Družina je školou demokracie, která umožňuje mladému člověku poznat společenské vazby v mezilidských vztazích a ověřit si nezbytnost spolupráce s ostatními v družině.
Líc a rub praporu Svazu skautů a skautek České republiky
